V září nastává v životě šestiletých dětí důležitá změna – mění se ve školáky a zůstanou jimi řadu let. Na úspěšném začátku velmi záleží. Zkušenosti z první třídy rozhodují často i o dalších školních letech a o vztahu dítěte ke škole vůbec. Aby byly první krůčky kluků a holčiček ve škole co možná nejsnazší, je třeba, aby už z domova přišli vybaveni určitými dovednostmi. Pokud si nejste jisti, zda je váš prvňák – dobře připraven, přečtěte si, prosím, pozorně následující zásady.
Desatero pro prvňáčka
- Znám svoje jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče.
- Umím se obléknout i převléknout do cvičebního úboru, a to tak rychle, aby nikdo z mých kamarádů nemusel na mne čekat. Umím na tkaničce udělat mašličku.
- Umím uklidit knížky, pastelky a hračky tam, kam patří.
- Dovedu kreslit tužkou a pastelkami i malovat barvami.
- Poznám barvu červenou, modrou, zelenou, žlutou, hnědou a černou.
- Umím vystřihnout obrázek nůžkami.
- Dovedu si připravit svačinku na ubrousek a po jídle si umýt ruce.
- Dovedu poslouchat maminčino vyprávění se zájmem a v klidu.
- Televizní pohádky, filmy a písničky pozorně sleduji a povídám si o nich s rodiči.
- Do aktovky si sám uložím věci, a to tam, kam patří.
Desatero pro rodiče prvňáčka
- Každý den kontroluji aktovku za přítomnosti svého prvňáčka.
- Každý den ostrouhám tužky, dítě jich má mít v zásobě několik.
- Pomáhám dítěti v přípravě školních pomůcek za jeho přítomnosti, společně je dáváme do aktovky.
- Školní pomůcky koupím raději až po poradě s vyučujícím.
- Přípravu na vyučování rozdělím dítěti na kratší časové intervaly, nejlépe 2x 15 minut.
- Příprava na vyučování by měla probíhat v klidném a příjemném prostředí, aby se dítě mohlo soustředit na svou práci.
- Příprava na vyučování má být pravidelná, aby si dítě upevnilo pracovní návyky.
- V klidu si povídám s dítětem o tom, co prožilo ve škole, snažím se odpovědět na jeho dotazy.
- O společných kulturních zážitcích (rozhlas, televize, kino, divadlo, koncerty) si s dítětem vyprávím, snažím se mu vysvětlit, čemu nerozumělo. Tím rozvíjím nenásilnou formou jeho rozumové vnímání.
- Své dítě raději pohladím, pochválím za drobné úspěchy. Snažím se nezlobit se, když se mu ve škole něco nedaří.
Pár tipů ke správnému psaní prvňáčka:
Dítě musí správně sedět.
Jak na to? Správná výška stolu sahá do poloviny jeho hrudníku. Dítě sedí rovně, je lehce nahnuté dopředu, hlava mírně dopředu, nohy se opírají o podlahu, lokty položené na stole.
Správná tužka.
V papírnictví máte na výběr z mnoha psacích potřeb. Doporučujeme měkkou tužku, nejlépe trojhrannou s prohlubněmi. Díky prohlubním neklouže a skvěle se drží, čímž navozuje správný úchop – tak zvaný špetkový úchop.
Klidné prostředí. Dítě by nemělo u psaní poslouchat hudbu, pozorovat svého mazlíčka – pejska, kočičku, dívat se na televizi…. Nemělo by být rušeno nikým a ničím.
Píše krátce, ale častěji.
Co je to krátce? Pět minut soustředěného psaní stačí. Následuje pauza a pak se může vrátit zpět k úkolu.
Než dítě začne psát, je třeba uvolnit ruku.
Ve škole simulujeme malý, drobný déšť – mrholení shora dolů spolu s pohybem prstíků, následuje větší déšť, menší pohyby prstíky, průtrž mračen – pohyby celými pažemi.
Simulujeme také hru na hudební nástroje – na piano, na kytaru, na flétnu – u těchto aktivit také pohybujeme prsty. Nakonec svěsíme paže, pohladíme levou rukou pravou a opačně pravou rukou tu levou. A můžeme se posadit.
Po těchto cvičeních zkoušíme psát tvar ve vzduchu,
následně obtahujeme vzor párkrát za sebou barevnými pastelkami. U komplikovaných tvarů můžeme zkoušet psaní na nějaký papír.
Pomáháme dítěti s vedením ruky, pokud není pohyb plynulý.
Děláme to často, dítě se uvolní a vede tužku snadněji. Pokud máte leváka, vedete ruku dítěte svou levou rukou.
Chvalte. Chvalte. Chvalte.