V září nastává v životě šestiletých dětí důležitá změna – mění se ve školáky a zůstanou jimi řadu let. Na úspěšném začátku velmi záleží. Zkušenosti z první třídy rozhodují často i o dalších školních letech a o vztahu dítěte ke škole vůbec. Aby byly první krůčky kluků a holčiček ve škole co možná nejsnazší, je třeba, aby už z domova přišli vybaveni určitými dovednostmi. Pokud si nejste jisti, zda je váš prvňák – dobře připraven, přečtěte si, prosím, pozorně následující zásady.

Desatero pro prvňáčka

1. Znám svoje jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče.
2. Umím se obléknout i převléknout do cvičebního úboru, a to tak rychle, aby nikdo z mých kamarádů nemusel na mne čekat. Umím na tkaničce udělat mašličku.
3. Umím uklidit knížky, pastelky a hračky tam, kam patří.
4. Dovedu kreslit tužkou a pastelkami i malovat barvami.
5. Poznám barvu červenou, modrou, zelenou, žlutou, hnědou a černou.
6. Umím vystřihnout obrázek nůžkami.
7. Dovedu si připravit svačinku na ubrousek a po jídle si umýt ruce.
8. Dovedu poslouchat maminčino vyprávění se zájmem a v klidu.
9. Televizní pohádky, filmy a písničky pozorně sleduji a povídám si o nich s rodiči.
10. Do aktovky si sám uložím věci, a to tam, kam patří.

Desatero pro rodiče prvňáčka

1. Každý den kontroluji aktovku za přítomnosti svého prvňáčka.
2. Každý den ostrouhám tužky, dítě jich má mít v zásobě několik.
3. Pomáhám dítěti v přípravě školních pomůcek za jeho přítomnosti, společně je dáváme do aktovky.
4. Školní pomůcky koupím raději až po poradě s vyučujícím.
5. Přípravu na vyučování rozdělím dítěti na kratší časové intervaly, nejlépe 2x 15 minut.
6. Příprava na vyučování by měla probíhat v klidném a příjemném prostředí, aby se dítě mohlo soustředit na svou práci.
7. Příprava na vyučování má být pravidelná, aby si dítě upevnilo pracovní návyky.
8. V klidu si povídám s dítětem o tom, co prožilo ve škole, snažím se odpovědět na jeho dotazy.
9. O společných kulturních zážitcích (rozhlas, televize, kino, divadlo, koncerty) si s dítětem vyprávím, snažím se mu vysvětlit, čemu nerozumělo. Tím rozvíjím nenásilnou formou jeho rozumové vnímání.
10. Své dítě raději pohladím, pochválím za drobné úspěchy. Snažím se nezlobit se, když se mu ve škole něco nedaří.

Pár tipů ke správnému psaní prvňáčka:

Dítě musí správně sedět.

Jak na to? Správná výška stolu sahá do poloviny jeho hrudníku. Dítě sedí rovně, je lehce nahnuté dopředu, hlava mírně dopředu, nohy se opírají o podlahu, lokty položené na stole.

Správná tužka.

V papírnictví máte na výběr z mnoha psacích potřeb. Doporučujeme měkkou tužku, nejlépe trojhrannou s prohlubněmi. Díky prohlubním neklouže a skvěle se drží, čímž navozuje správný úchop – tak zvaný špetkový úchop.

Klidné prostředí. Dítě by nemělo u psaní poslouchat hudbu, pozorovat svého mazlíčka – pejska, kočičku, dívat se na televizi…. Nemělo by být rušeno nikým a ničím.

Píše krátce, ale častěji.

Co je to krátce? Pět minut soustředěného psaní stačí. Následuje pauza a pak se může vrátit zpět k úkolu.

Než dítě začne psát, je třeba uvolnit ruku.

Ve škole simulujeme malý, drobný déšť – mrholení shora dolů spolu s pohybem prstíků, následuje větší déšť, menší pohyby prstíky, průtrž mračen – pohyby celými pažemi.

Simulujeme také hru na hudební nástroje – na piano, na kytaru, na flétnu – u těchto aktivit také pohybujeme prsty. Nakonec svěsíme paže, pohladíme levou rukou pravou a opačně pravou rukou tu levou. A můžeme se posadit.

Po těchto cvičeních zkoušíme psát tvar ve vzduchu,

následně obtahujeme vzor párkrát za sebou barevnými pastelkami. U komplikovaných tvarů můžeme zkoušet psaní na nějaký papír.

Pomáháme dítěti s vedením ruky, pokud není pohyb plynulý.

Děláme to často, dítě se uvolní a vede tužku snadněji. Pokud máte leváka, vedete ruku dítěte svou levou rukou.

Chvalte. Chvalte. Chvalte.